Raego: Nesundám kalhoty pokaždé, když je příležitost

„Jsou zvány i bláznivé fanynky?“ „Byla by s tebou možná i fotka?“ reagovaly desítky mladých dívek na zprávu, že Raego nabízí rozhovor na osobním setkání. Šanci dal dokonce i majitelům blogů. Moderátor z Óčka a Evropy 2, jehož doménou je internet, se nám věnoval celý večer. Proslavilo ho video Jedu Facebook, které původně vypustil pro zábavu, a hit Ty a Já, který má přes pět a půl milionů shlédnutí.

Má potřebu sdělovat světu svoji vizi o vidění světa. „Není to jenom o tom, že bych se chtěl škatulkovat do rapujícího moderátora nebo moderujícího rapera. To určitě ne." FOTO: facebook.cz/raegotv

původně publikováno na www.zapnimozek.cz dne 27. února 2012

Můžeme začít? (Jakmile se usadíme, Raego se podívá do mých otevřených poznámek)
Ty jsi takhle připravená jo? Hustý.

To jsou jen poznámky, kdyby náhodou vázla řeč.
Kdyby náhodou vázla řeč? Spíš to vypadá, že mám odpovídat jen ano – ne. (smích)

Pálí to? (Raego se chce napít čaje, ale při prvním doušku ucukne)
Ono to moc nepálí, spíš je to horký. Nebo takhle –  pálí to, ale není to jako chilli. I když chilli čaj by byl sexy.

Raego_main

Má potřebu sdělovat světu svoji vizi o vidění světa. „Není to jenom o tom, že bych se chtěl škatulkovat do rapujícího moderátora, nebo moderujícího rapera. To určitě ne.“ FOTO: facebook.cz/raegotv

Pojďme se bavit o něčem podstatném. Máš zajímavé jméno, Raego KšandyKid. V jednom rozhovoru jsi říkal, že Raego znamená bouře, ale překladač mi ukázal, že je to druh psí rasy. Jak to tedy je?
Teď to vypadá, jako bych byl hrozně hloupý člověk a nedokázal se orientovat v Google slovnících. Nicméně kuriozita vzniku se vrací zpátky do doby, kdy jsem si hledal rapové jméno a vybíral jsem si mezi tím, jestli se budu jmenovat MC KnightRider, nebo takové ty hrozně drsná jména, která si každý začínající raper chce dát. Stalo se to tak, že jsem jednou chytil slovník – teď si nepamatuju, jestli to byl japonsko-český, nebo anglicko-český – ale byl to cizojazyčný slovník, a bylo tam popsané tohle slovo. Nebylo napsané úplně přesně takhle, ale bylo tam. Když jsem ho otevřel poprvé, říkal jsem si, že je hustý, že bych se třeba takto mohl jmenovat. Navíc v podstatě vystihuje můj charakter, kamkoliv jdu nastane bouře a nebo zamíchám věcmi, které jsou tam. Uvažoval jsem o tom a podruhé, když jsem se do toho stejného slovníku chtěl podívat, už tam to slovo nebylo. A nebylo to tím, že jsem otevřel jiný slovník. (smích)

Třeba to bylo znamení.
Myslím si, že to bylo boží seslání. Nevím, jestli se tomu dá přímo říkat boží seslání, protože nevím, jestli jsem až tak věřící, abych se snažil prorokovat vlastní jméno. Ale takováhle je historka vzniku mého jména.

Je i KšandyKid obestřen kuriozitou vzniku?
To je složitější. Jméno KšandyKid v podstatě vzniklo tak, že jsem začal nosit kšandy, a to už dlouho předtím, než jsem se jmenoval KšandyKid. Bylo to v době, když jsem začal učit na základce. Nošení kšand mělo hlavně vyjádřit to, že nesundám kalhoty pokaždé, když je příležitost. Pak zkomolením slova „Šanghaj Kid“ a spojením se slovem kšandy v podstatě vznikla přesmyčka, kterou jsem začal používat.

"Nejsem známý v Bleskách, Suprech a určitě mě neuvidíš na letáku Kauflandu jak ti doporučuju nejlepší knížku." FOTO: facebook.com/raegotv

„Nejsem známý v Bleskách, Suprech a určitě mě neuvidíš na letáku Kauflandu jak ti doporučuju nejlepší knížku.“ FOTO: facebook.com/raegotv

Jsi zpěvák a moderátor, kterého diváci a posluchači můžou znát z Evropy 2 a Óčka. Dá se ještě vůbec mluvit o tom, že jsi začínající, nebo už se považuješ za profesionála a cítíš se v tom, co děláš, naprosto jistý?
To je taková otázka, kde si mám vyhnat ego.

Máš šanci.
Snažím se odpovědět tak, aby to nevypadalo, že si ego honím, ale zároveň aby to vypadalo pravdivě. Určitě nejsem začínající. Moderovat jsem začínal před dejme tomu 2, 3, 4 roky, rapovat jsem začínal už před 8 lety. U moderování je to tak, že člověk se neustále vyvíjí. Myslím si, že moderátor je člověk, který je naprosto srovnaný sám se sebou a nebo je na cestě být srovnaný sám se sebou, protože moderátor není herec a musí být při svém sdělení přirozený. Vrátil bych se k otázce a celkově odpověděl – myslím, že už jsem pokročil dál a jsem trošku zkušenější.

Dá se tedy říct, že už jsi srovnaný sám se sebou?
Je to takový proces srovnávání, ke kterému patří i neverbální komunikace. Je to hrozně vtipný, protože když jsem začal…
(V tuto chvíli si uvědomí, že odpovídá dlouze a zarazí se) Nemám odpovědi moc dlouhé?

V pořádku, to nezajímavé zkrátím a smažu.
Jo. (smích) Teď jsem zvyklý hodně mluvit – výborná charakteristika všech moderátorů. Každopádně, když jsem se poprvé učil moderovat, zašel jsem na DAMU za jednou paní, která dabuje dětské filmy, a která mě hrozně nutila do neverbálních věcí. Hrozně řešit to, jak člověk stojí. Hrozně řešit to, jakým tónem člověk mluví. Jak dýchá. V průběhu času člověk pochopí, že spousta z neverbální komunikace se projevuje navenek v hlase. Kor v rádiu, kde hlas tvoří 90% projevu,10″ projevu tvoří hudba a podkres, a možná 1 malinký procento je obsah zprávy. Ale všechno je jinak na tom člověku. Člověk by si myslel, že to je jenom o tom, že tam přijde, bude hrozně hustej a hrozně moc vtipnej. Ale fakt dobrý moderátor je strašně moc uvolněný člověk, který se nebojí udělat chybu a nebojí se ztratit svoji tvář, protože ví, že svoji tvář má a vždycky ji najde. A to je právě rozdíl mezi moderátorem a člověkem, který se snaží být moderátor.

"Myslím si, že moje doména je internet a vždycky byl, primárně od jara minulýho roku. To je moje silná stránka. Rozhodně nejsem úplně mainstreamová hvězda." Foto: facebook.com/raegotv

„Myslím si, že moje doména je internet a vždycky byl, primárně od jara minulého roku. To je moje silná stránka. Rozhodně nejsem úplně mainstreamová hvězda.“ FOTO: facebook.com/raegotv

Někteří tě přirovnávají napůl k Leošovi Marešovi a napůl k Rytmusovi. Jak se na to díváš, lichotí ti to?
Teď mě úplně zamrazilo. Jestli to někdo slyšel, tak doufám, že mi nedá facku. Určitě mi to lichotí. Je to sympatické z toho hlediska, že Rytmus je vidět. Je vidět, že svoji práci dělá dobře, protože když to budeme brát podle čísel, ne podle uměleckého vyjádření, čísla mu pořád jdou nahoru. A když se podíváme na druhou stranu, Leoš je člověk, který je, zatím, z hlediska zábavného moderování nedostižitelný. Nechci říct, že za ním mířím, ale je to fakt špička. Je to člověk, který je neuvěřitelně chytrý, má neuvěřitelný přehled. Ač si spousta lidí myslí, že má stupidní humor, tak ze soukromí vím, že má strašně inteligentní humor. Ale vzhledem k tomu, že si uvědomuje, že vysílá pro puberťáky, pouští jenom ten zlomek vtipů, které jsou právě pro puberťáky. Ale jinak je to strašně inteligentní a docela sympatický člověk.

Říká se o něm, že je něco mezi Leošem Marešem a Rytmusem

Říká se o něm, že je něco mezi Leošem Marešem a Rytmusem.

Znáš mediálně známé tváře. Jakou jsi o nich měl představu, když jsi je neznal a jak moc se shoduje s tím, jak je vidíš teď, když jsi je poznal a pohybuješ se mezi nimi?
Asi po půl roce na Óčku jsem byl strašně zklamaný, protože to chodí úplně jinak. Člověk má – teď to říkám strašně smutným hlasem, v podstatě to vypadá jako strašně zdrcená story – člověk má iluze o tom, že by to tady mohlo chodit spravedlivě, že záleží na kvalitě a na výsledcích, ale ne vždy to tak je. Jsem člověk, který má velmi prořízlou pusu a hodně otevřeně říká, co si myslí, a z většiny na to doplácí. Myslím si, že i kolikrát jsem se lehce narazil, protože jsem pochopil, že média jsou ostřejší v tom, že všechny osobnosti tam jsou třikrát vyhrocenější, než v normální práci. Jinak celkově showbusiness myslím, že není věc, která by člověku něco dala.

Mluvil jsi o tom, že už jsi v showbusiness narazil a že jsou v něm vztahy vyhrocenější. Můžeš popsat konkrétní situaci, která tě nejvíc zarazila?
Já si pořád nemyslím, že by to byl showbusiness. Myslím, že showbusiness je, když Angelina Jolie jede do Afriky nakoupit nové dítě, aby naplnila stránky různých plátků. Ukázat a vydělat, z toho pochází to slovo. Můžu říct, že každý tam hrabe na sebe. Pokud tam chceš mít kamaráda, nesmí to být člověk, který ti konkuruje. Musí to být člověk, který zná a ví, co chce, protože snadno si budete navzájem závidět. Je tam rivalita. Je to tam takové, že si každý hlídá svůj rybníček a dost lidí čeká na příležitost. Ve chvíli, kdy přijdeš a z něčeho uděláš příležitost, jdeš jinou cestou a odráží se ti to v různých výsledcích, tak lidi, který čekali déle, ale šli standardní cestou, jsou trošku rozhořčení, protože čekali dlouho. Dělali poctivé věci, třeba nechtějí být zlí a není jejich úmysl cítit tuhle hořkost a zášť, ale je tady přirozeně, protože čekali dlouho na to, aby to dokázali, aby to přišlo a pak přijdeš ty… Takže z tohoto hlediska je to pochopitelné.

Moderování chápe jako sebevyjadřování. "Když vidíme osobu moderátora v paralele modelek, který mluví, herců, kteří mluví a lidí, co něco uvádí a snažíme se vtisknout tomuhle člověku nálepku moderátor, tak by člověk v podstatě celý život začínal." FOTO: facebook.com/raegotv

Moderování chápe jako sebevyjadřování. „Když vidíme osobu moderátora v paralele modelek, který mluví, herců, kteří mluví a lidí, co něco uvádí a snažíme se vtisknout tomuhle člověku nálepku moderátor, tak by člověk v podstatě celý život začínal.“ FOTO: facebook.com/raegotv

Máš svůj názor a dokážeš si ho obhájit. Máš vůbec vzory, ke kterým se snažíš přiblížit a inspirují tě, nebo nemáš a všechno si děláš podle sebe?
Určitě. Z hlediska životních hodnot třeba mého tátu, je můj velký vzor. Dost dlouho jsem s mým tátou měl zvláštní vztah a dost dlouho jsme se míjeli v komunikaci. Posledních pár let se můj táta vůči své ženě chová jako opravdicky dobrý chlap. Moje máma trpí třetí nejhorší formou epilepsie, která je strašně destruktivní pro lidské tělo, má denní záchvaty a z mého táty to dělá vězně manželství, protože jí musí být nablízku, aby se nic nestalo, a neustále ji podporuje. Vzhledem k tomu, že si myslím, že by pro něj bylo jednoduché z manželství odejít a vyhnout se tomu, přesto zůstal a bere to jako jeho poslání. A nějak mega si nestěžuje. Z hlediska vytrvalosti a z hlediska lidských hodnot je určitě tohle jeden z mých velký vzorů.

Pro mnohé jsi možná vzorem i ty sám. Z outsidera, který měl v 15 letech 115 kilo se stal někdo, koho jméno je známé a někdo, kdo dělá to, co bylo jeho snem. Jaké to ale bylo tenkrát?
Strašné. Asi ani nemůžu říct, že to bylo dobré, protože když je člověk obéznější, ani se nerozděluje na kategorii muž, nebo žena. Rozděluješ se na třetí kategorii, a to jsou „ti ostatní“. Vzhledem k tomu, že celkově atmosféra – ať už to byla rodinná, školní nebo kamarádská, byla velice pochmurná, bylo to jedno z mých nejdepresivnějších období života.

"Rodiče se ze začátku smáli mému rappování, dokonce to zašlo tak daleko, že si z toho dělali trapnou prdel. Na druhou stranu - stopatnáctikilový rapující týpek spíš vypadá jako nasraný samuraj."

„Rodiče se ze začátku smáli mému rapování, dokonce to zašlo tak daleko, že si z toho dělali trapnou prdel. Na druhou stranu – stopatnáctikilový rapující týpek spíš vypadá jako nasraný samuraj.“

Setkal ses se šikanou?
Od třetí třídy až po druhák na střední.

Zanechalo to na tobě následky v podobě nižšího sebevědomí nebo odstupu k lidem?
To určitě ne. Spíš se to samo vykrystalizovalo. Když jsi mezi přirozeným dětským kolektivem a lišíš se, je přirozené, že tě děti začnou brát z prvního pohledu negativně. Vzpomínám si na svůj první zážitek s masivnější šikanou, kdy jsem slečně, které jsem předtím, než do mě byla zamilovaná, rozbil hodinky, který byly od Vietnamců. Ona mě za to veřejně ve třetí třídě zlynčovala, hrozně mně to vyčítala, mlátila a kopala do mě. Bylo mi to tenkrát hodně líto, nechápal jsem to. Přišlo mi zvláštní, co se to děje. Pak, jakmile se to stupňuje a přichází to víc a víc, člověk už to začne brát jako určitou součást života a začne v tom žít. Pak jsem přestoupil na střední…

Zlepšilo se to tam?
Tam se to ještě zhoršilo. Když člověk dospívá a setkává se s tím, že nemá zájem holek, nikdo ho nikam nezve a je v podstatě denně osamocený, má i jiné myšlení. Viděl jsem, jak všichni mají narozeninové oslavy, jak všichni v osmé třídě zkouší první alkohol, první cíga a první trávu, a já byl doma a hrál videohry.

Na prvním místě v rodině stály maminčiny zdravotní problémy, nebo ty tvoje?
Bylo to tak, že jsem měl ještě staršího bratra, který je zaměstnával víc. Někdy byl velice problematický. Nepotřebuju si ale dokazovat, jak těžké jsem to musel mít, abych došel někam dál. Rodiče to nevnímali, měli dost svých starostí. Řešili bratra, řešili práci a řešili svůj vztah. V té době oba byli svým způsobem zdravotně schopní. Popravdě jsem o tom s nimi nemohl moc mluvit. Když jsem se snažil, nikdy to nevyplynulo na povrch. Když toho člověk vnitřně zažívá, není to věc, kterou chce rychle sdělit. Není to věc, u které máš to nutkání. Vnitřně máš, protože je to v tobě, chtěla bys to všem říct, ale nejde to, protože víš, že je to část něčeho, za co se stydíš a přiznáváš tím, že jsi slabý zjednat si sám pořádek.

Raego trpí zvláštní nemocí kůže, která je vidět na první pohled

Raego trpí zvláštní nemocí kůže, jejíž projev je vidět na první pohled

Co to s tebou udělalo, když jsi byl v takové situaci?
Byl jsem v situaci šestnáctiletého člověka, který vypadal, jak kdyby vyšel z filmu Harryho Pottera, měl tělesnou postavu konzumenta McDonald’s a k tomu jsem měl sociální postavení IT technika. Veškerá vnitřní situace v kombinaci s tím, že člověk mládne nebo stárne, se mi odrážela na pleti. Na pleti se mi to projevilo hodně, protože ještě k tomu všemu trpím zvláštní nemocí kůže, kdy jakákoliv jizva, kterou vidíš, mi zůstává.

Na druhou stranu – vypadá to mužně.
Jo, vypadá, ale já jsem vyrůstal v době metrosexuálů, kdy tady všichni byli vyžehlení. Dneska je chlap, který nemá vousy, je upravený a nevypadá jako dřevorubec, moderní, ale v té době to byl fakt velký kontrast. Ještě k tomu to onemocnění, které je na kůži, má strašně malé procento lidí a jsou to lidi například v Africe nebo na Hawaji, tedy neznámé typy lidí. Můj táta to nemá, je to mutace genů a stává se to jednou za čas jednomu člověku. Při jakémkoliv zranění se ti stane to, že se rána víc zahltí hojivými látky a vytvoří ti na tom ještě dvojnásobnou jizvu. To znamená, že z jizvy, která byla takováhle (ukazuje malou jizvu), se ti stane dvojnásobná a vypadá to jako očkování TBC. Dělá to podobný tvar, protože to funguje na stejném systému. A já jsem to měl všude po tváři.

Nadváhu jsi měl kvůli přejídání, nebo v tom sehrála roli nemoc?
Bylo to kvůli tomu, že jídlo bylo můj ventil. Doma ho paradoxně bylo hodně. Člověk svým způsobem hledá únik. Když je ti tolik, kolik ti je, nedokážeš si tak moc odůvodnit to, co děláš, abys dokázal pochopit veškeré dění, které se ti odehrává v hlavě. Nejjednodušší je otevřít ledničku a dát si dobrou čokoládu.

Raegovo heslo Věř, běž a dokážeš. FOTO: facebook.com/raegotv

Raegovo heslo Věř, běž a dokážeš. FOTO: facebook.com/raegotv

Jak jsi to v této době měl s holkami? Zájem asi nebyl moc veliký…
Z mé strany jo, z jejich strany moc ne. Byly nějaké, ale to bylo takové … Asi jsem na tom byl hodně špatně, protože to byly spíš polomuži. Pamatuju si na dobu, kdy jsem si říkal, že budu rád, když budu mít vůbec někdy holku. Dost se od té doby změnilo.

O to víc si užíváš nynější přízeň fanynek?
Užívám si toho spíš z té pozice, že vidím pozornost na své práci, ne z pozice člověka, který by mohl sundávat kalhoty a dokazovat si to, co předtím nemohl . Je to známý mužský komplex – muži si zpětně dokazují to, co předtím nemohli. Ať už vnitřně člověk chce, nebo nechce, když vnitřně něco tvoříš, chceš to někomu ukázat. Když namaluješ obrázek, chceš, aby to někdo viděl.

Kdy nastal zlom a kde jsi vzal sílu vše změnit?
Total Gym. Ne, kecám. (smích) To měla být reklamní vsuvka. Zlom nastal, když jsem odjel do Ameriky na studijní pobyt, který jsem vyhrál, a zamiloval jsem se tam do vegetariánské aktivistky, která kompletně změnila můj pohled na svět a ženy. Celkově to pro mě byl únik, protože situace na střední byla fakt na pi*u. V podstatě jsem se tam z toho dostával. Nevím, jestli znáš společenství, kdy je strašně moc kluků a čtyři holky v jedné třídě, a ti kluci svým způsobem mezi sebou soupeří. Jsou alfa samci a pak jsou ti gama samci, to jsem byl já. Nebo gama – spíš XY samci. A právě ti jsou terčem. Myslím si, že tu dobu jsem byl hodně velkým terčem. Každý den před odchodem na střední jsem zvracel, tak moc jsem tam nechtěl. Bylo to strašné.

"Nepotřebuju si dokazovat, jak těžké jsem to musel mít, abych došel někam dál." FOTO: facebook.com/raegotv

„Nepotřebuju si dokazovat, jak těžké jsem to musel mít, abych došel někam dál.“ FOTO: facebook.com/raegotv

Když ses z Ameriky vrátil, v hubnutí jsi pokračoval?
Ne, to jsem si nechal jen na Ameriku. Dělám si legraci. Nepřijel jsem hubený, spíš jen o kilo hubenější, ale přijel jsem vystajlovaný, jinak upravený a v jiném oblečení.

Spolužáci si změny určitě museli všimnout. Nezačali v tobě vidět konkurenci a pokřikovat na tebe ještě víc?
Jakože by říkali, „Ty jsi tak dobře oblečený, zůstaň tam, kde jsi byl?“ Myslím si, že ve 115kilovém týpkovi, který si geluje vlasy, nikdo konkurenci necítí. (smích) Maximálně místní zmrzlinář.

Kdy se výraznější změna začala prohlubovat?
Změna se začala prohlubovat v době, když jsem půl roku nato snil o tom, že se za ní vrátím a budeme spolu žít krásný a spokojený život. Byla to moje první krásná platonická láska, která proběhla, protože jsem měl opožděný vývoj.

Vzhledem k tomu, jak o své minulosti mluvíš, se zdá, že s ní jsi smířený. Je to tak, nebo bys to všechno nejradši smazal?
Jsem rád, že jsem to všechno zažil. Paradoxně je to věc, za kterou bych se nikdy neměl stydět. Díky tomu, že jsem to zažil, jako mladý jsem neprolítl a zároveň v mladém věku ani nezažil pozornost holek. Tenkrát bych měl potřebu všechno zkoušet, ale teď člověk dospěl do věku, kdy už nepotřebuje. Teď už si nemusí něco dokazovat.

Takže se dá říct, že ti to něco dalo?
Myslím, že mi to neuvěřitelně vyšpičkovalo charakter. Člověk ví, jaké je to být na jedné straně pólu, a jakmile se dostane na tu druhou, dokáže ohodnotit celé spektrum.

Z natáčení "FINGO". "Když chce být člověk vidět, představuje si různý věci."

Z natáčení „FINGO“. „Když chce být člověk vidět, představuje si různé věci.“

Heslo „Věř, běž, dokážeš“ je z této doby?
Vymyslel jsem to teď. Hledal jsem něco, co by shrnulo myšlenku, že nejdůležitější je první krok.

Co bys poradil lidem, kteří jsou ve stejné situaci?
Přestat se litovat. Přestat hledat úniky z problémů, protože neexistuje zkratka k úspěchu.

Co ti v té době pomáhalo?
Asi vize budoucnosti. To je jedna z nejkrásnějších věcí, které člověk může udělat. Vysnít si sám svůj obrázek, zavřít na chvíli oči a říct si „Takhle to bude vypadat,“ a pak se za dva tři roky jenom pozastavit a říct si „Mám to.“

Už tenkrát ses viděl jako moderátor a zpěvák?
Moderátorem jsem se stal ve chvíli, kdy jsem si chtěl udělat koncert. Vždycky, když jsem chtěl mít koncert, každý mě dal na dvě tři hodiny ráno – byl drum’n‘ bass, tekno a pak jsem byl já a moje tracky. Tenkrát to byly písničky s názvy Ve svých snech a Bez Tebe, romantické tracky. A teď si představ ten kontrast drum’n‘ bassu a tohohle.

Pro návštěvníky to asi muselo být zvláštní.
Na diskotéce vždycky bylo tak 5 lidí. Vždycky jsem byl spíš ten, kdo je z klubu vyhání. Nepřišlo mi to fér, tak jsem si udělal vlastní akci. Neměl jsem tam speakera, tak jsem si to odspeakoval sám. První akce byla strašná, to jsem byl megatrapný. Druhá akce byla lepší.

Přiznává, že jeho první moderování byl trapas. FOTO: BlackCompany.cz

Přiznává, že jeho první moderování byl trapas. FOTO: BlackCompany.cz

Každý nějak začíná.
Ale to já si to zase přiznám, bylo to fakt špatný. Když vezmu v kontrastu co je teď, a co bylo předtím, tak předtím to bylo hodně špatné, hlavně slovní zásoba a celkově i moje obraty.

Jak snášíš kritiku? Určitě se s ní při své práci setkáváš.
Je kritika a kritika. První kritika je taková, kdy člověk přijde a řekne ti konstruktivní kritiku, aby ti pomohl posunout se dál. Pak je kritika, kdy někdo, kdo ve svém životě zažil negativní pocit, má potřebu to ventilovat. Ty, jako člověk, který mu je nejvíc vzdálený a je nejjednodušeji napadnutelný, se stáváš terčem jeho ventilace, která se schovává za slova kritiky. Je to například to, když někdo napíše „Jsi strašný dement. “ Normální kritika je v pohodě, ta je OK. Když ti někdo řekne , že píšeš texty pro šestnáctky, řeknu „Asi jo, díky za názor.“

Bereš to tak, že píšeš texty pro šestnáctky?
Píšu texty od srdce, jestliže se to líbí šestnáctkám, nic s tím nemůžu udělat. Na druhou stranu to je věk, kdy má člověk nejčistší vidění světa bez zmanipulovatelných extrémů a pohledů se záběrem na finanční budoucnost a se záběrem na materiální stránku. Pro mě je to komunikace s nejčistšími bytostmi této planety.

Když to srovnáš s tou kritikou, která ti nic nedává, ve které ostatní jen ventilují své názory…
Těch je mi líto, protože nenaplňují ambice, to je svinstvo. Nenaplněné ambice vedou ke komplexům. Komplexy se kompenzují na úkor ostatních, nikdy si je nekompenzuješ na úkor sama sebe. Těchhle lidí je mi strašně líto. Je to nevyrovnanost sama se sebou a roznáší se zbytečný hate, který by nemusel být. Kolikrát člověku nic neuděláš, ale odneseš si od něj neosobní věc, která se tváří strašně osobně, jako když jedeš v metru a týpek do tebe kopne, protože má špatný den, jelikož mu manželka ráno špatně namazala chleba.

Fanynky mu na facebook často posílají nakreslené obrázky. Foto: facebook.com/raegotv

Fanynky mu na facebook často posílají nakreslené obrázky. FOTO: facebook.com/raegotv

Na svých stránkách uvádíš, že miluješ filmy, a to hlavně dramata, ve kterých jsou lidské osudy. Chtěl bys, aby se natočil film podle svého života?
Chtěl, ale teď ne, protože by to bylo moc brzo.

Chceš počkat na další vývoj?
Myslím, že určitě jo. Hlavně bych nechtěl nadhodnotit sám sebe, protože člověk v hlavě vidí přímý vzestup, což je strašně dobře, na druhou stranu, musí si pořád udržet základní stavební kameny, se kterýma do věci šel. Málo lidem se to povede.

Chtěl bys v tom filmu hrát, dokázal by ses na to dívat? Někteří se na sebe neradi dívají dokonce i v klipech, máš to tak také?
Dívám, jsem narcis. Když se sobě nelíbíš určitou etapu a pak se sobě začneš líbit, povážíš se na tom – teď jsem najednou hezký. I když to je změna, nejsi zvyklá. Představ si, že vyrůstáš jako princezna a všichni ti dokola říkají, že jsi hezká, řekne to 300. sluha a řekneš „Děkuji.“ Pak si vezmi, že vyrůstáš vyloženě jako ropucha. Najednou tě někdo pochválí a ty udiveně řekneš „Děkuji“. Pak už jenom sama chodíš k tomu zrcadlu a říkáš si, že to jde.

Děláš to?
Už ne.

Jsi v současné době se svým životem spokojený, nebo je tady něco, co bys změnil?
Asi bych chtěl bydlet v hotelu, který by měl odtišené dveře. Pak by to bylo skvělé. Vadí mi, když jsou neodtišené.

Slyšíš něco, co nechceš, nebo je slyšet něco, co by být slyšet nemělo?
To si vyložte po svém, dámy.

Chce ambiciózní a vysoce morálně založenou ženu. "Určitě ji budu podporovat v tom, aby se dále seberozvíjela." FOTO: facebook.com/raegotv

Chce ambiciózní a vysoce morálně založenou ženu. „Určitě ji budu podporovat v tom, aby se dále seberozvíjela.“ FOTO: facebook.com/raegotv

Na Facebooku jsi uveřejnil tři způsoby, jak ochcat Valentýna. Ochcal jsi ho letos?
Asi jo, protože si myslím, že to není svátek, který by se měl slavit. Myslím si, že Valentýn je marketingový svátek.

A měl bys momentálně s kým slavit?
Lidi se mají mít rádi a není definováno, jestli je Valentýn svátek jenom zamilovaných, nebo jestli se má láska hodnotit i jako přátelská. Takže se můžeme mít rádi všichni.

Bez rozdílu pohlaví?
Bez rozdílu pohlaví, bez rozdílu náboženství, bez rozdílu velikosti penisu a nagelovanosti patky.

Jakou ženu bys chtěl?
Krásnou, vysoce morálně založenou ženu. Chtěl bych ambiciózní ženu. Nechtěl bych ženu, která obětuje svůj čas a ambice a utopí je, protože tak vznikají neuskutečněné ambice a z nich komplexy. Každý z nás má určitý ambice. Je několik desítek případů, kdy žena, která dala přednost rodině před kariérou, se ke kariéře vrátila a nastal rozvod, nebo disbalanc. Určitě bych nebyl proti, kdybych potkal ženu, která si dokáže organizovat čas, aby stíhala víc věcí a zároveň měla menší příjem. Určitě ji budu podporovat v tom, aby se dále seberozvíjela a aby neustále poznávala nové věci. Pokud to nebude třetí chlap, myslím se, že v tomhle jsem naprosto otevřený.

Dokázal by sis najít ženu mezi svými fanoušky, nebo to striktně odmítáš?
Myslím si, že mezi lidmi existuje hranice, kdy vztah přeroste v osobní věc a první poznání, které je založené na bázi nevyrovnaného vztahu umělec – fanoušek, se přemění na osobní bázi tím, že ti dva spolu prožijí větší dávku zkušeností a zažijí si spolu určitý čas. Teď to zní, že bych to podporoval, ale když jsem odsuzoval rapery, zpěváky a celebritky, které ve chvíli, kdy se staly slavnými, začaly zneužívat ženské pozornosti, prioritně jsem si řekl, že to nechci. Jedna stránka je, že se člověk rozhodne, ale druhá je, že to v reálu nejde, je to nemorální.

Jak takové slečny odmítáš?
Neodmítám je, nevydávají nic signifikantního, co by hovořilo o tom, že bychom spolu měli navázat vztah. Samozřejmě to, že jsou více přívětivé, je asi normální. Mají určitý názor na to, co dělám a třeba se jim zdám atraktivní. Na druhou stranu si ale nemyslím, že by byl náznak toho, že by mi lezly do zadku, nebo že by mě chtěly sbalit, nebo že by po mně toužily. To, že o mně v hlavě mají příjemný obrázek, je pro mě více potěšující, než ego masturbující.

Raega můžete znát z ranního vysílání Evropy 2, z Óčka, nebo z Youtube. FOTO: facebook.com/raegotv

Raega můžete znát z ranního vysílání Evropy 2, z Óčka, nebo z Youtube. FOTO: facebook.com/raegotv

Nedávno ti jeden mladý muž na facebook napsal, že: „…svýma komentářema, kterýma komunikuješ s lidma, se snažíš vetřít do přízně mladých holek z líbka a líbkařů…“. Měl pravdu?
Myslím, že komentář byl ve smyslu, že shledává moji komunikaci, jako kdybych se snažil komunikovat s mladýma holkama na líbímseti. Pokud bych to měl chápat tímto způsobem, myslím si, že dnešní patnáctileté holky jsou strašně chytré. Člověk mluví tak, jak je mu to přirozené a jestliže mu to přiláká tuhle cílovou skupinu, tak proč ne. Na druhou stranu člověk musí vědět pro koho tady je. Mohl bych psát věci pro třicetileté –  ti sice mají facebook, ale jsou tam jednou za dva dny, jenom se kouknou co se stalo sousedovi a jejich nejodvážnější status je „zasekla se mi tiskárna“.

Takže to nebereš jako negativum?
Beru to jako názor. Ten člověk to neřekl vůbec špatně. Na druhou stranu si myslím, že jestli to funguje, oslovil jsem nejhůře oslovitelnou skupinu. Ženy jsou z hlediska médií strašně těžko oslovitelná skupina. Jsou fenoménem – nejsou v televizi, nejsou v rádiu, nejsou nikde, ale jsou všude žádané a jejich věková kategorie 13-25 let je otazník. Každý si je snaží získat tím, že hází laciné věci, ať už jsou to trendové výrazy, nebo muzika. Tím, že tohle ten člověk vyjádřil, je pro mě obrovská pocta. Z hlediska faktů, které znám a jsou mi dostupné, jste v tomhle vy ženy naprostý fenomén.

Odrazíme se od žen. Dá se říct, že jsi prakticky přes noc ovládl český internet s hitem Ty a já. Má kolem dvou a půl milionu zhlédnutí, jaký byl pocit vidět naskakovat taková čísla?
Počítal jsem, že to bude mít dva miliony. To je vnitřní pocit. Dokonce jsem to napsal na Facebook. Byl jsem tak arogantní, že jsem to tam napsal, protože jsem cítil, že to tak bude. Věděl jsem, že to přijde, otázkou bylo kdy to bude.

Zatím máš jednu slečnu na jeden klip, půjdeš do toho s některou i podruhé?
Teď to zní, jako kdybych byl pornoherec. Asi ne, určitě ne. Jestli ano, bude roční odstup. Vydal jsem dva songy, protože to bylo aktuální jednak z mých dlouhocitových záležitostí, druhak z toho, že mi to přišlo přirozené, nevykalkulované. Ty a já bylo rok staré intro, které mi leželo na emailu. Jednoho dne jsem se rozhodl, že to nahrajeme. Dost lidí nám řeklo, že je to špatné, dost lidí řeklo, že je to dobré. Pak přišel klip,na kterém bylo 200.000 zhlédnutí a rádia i hudební programátoři reagovali kladně, tak byl další track. Nejsem syn vydavatele, nemám kamaráda na nejvlivnějším médiu a nemám co nabídnout organizaci, která by promovala moje tracky. Byl to obrovský boom a rádia už tolik zhlédnutí nemohla ignorovat.

Někde jsi uvedl, že se považuješ za kontrolovaného exhibicionistu. Jak se kontroluješ?
Snažím se neventilovat úplně všechny vnitřní pocity a netlačit na pilu. Umělec má vyšší sféru vnímání, tvoří si na věci názory a těžko se s některými věcmi srovnává, protože mu přijdou nefér, nebo nezapadají do jeho obrázku reality. Když je ventiluješ, paradoxně ti to může víc uškodit.

Vzpomeneš si na trapas z moderování či vystupování?
Jednou jsem moderoval a vím, že příprava a komunikace mezi organizátory byla fakt mizerná. Tím, že jsem to podcenil, došlo k tomu, že ples dopadl špatně. Myslím, že se nikdo nebavil a kor ne moderátor. A když se nebaví moderátor, tak nikdo. Je známé pravidlo, že moderátor se musí přirozeně bavit, nesmí to být „Jooo, jsme tady, je tady ples, je mi jedno jaký ples, hlavně, že jsem dostal zaplaceno,“ musíš se vcítit do atmosféry lidí a bez ohledu na to, jestli je to zadarmo, za 20 nebo 40 tisíc, musíš to cítit a musíš jet. Myslím si, že trapasy vždycky budou přicházet a vždycky budou na místě, je to přirozené.

Od třetí třídy po druhák na střední ho šikanovali. Foto: facebook.com/raegotv (xicht.cz)

Od třetí třídy po druhák na střední ho šikanovali. FOTO: facebook.com/raegotv (xicht.cz)

Baví tě trávit čas na Facebooku, nebo to bereš jako povinnost?
To není povinnost. Skloubíš příjemný s užitečným, a výsledkem je vášeň. Když jsi neredukovaný, necenzurovaný, nekontrolovatelný, nemusíš řešit, co vypustíš ven a utváříš si rámec mediální agendy sám, líp se ti na médiu dýchá. Na začátku minulého roku jsem měl na Facebooku 1000 přátel,  pak jsem tam začal přidávat statusy, odkazy na svoje videa a postupně se to rozšířilo na 40.000 lidí. Od té doby si jedu to stejné, baví mě to. Myslím, že i díky tomu mi neklesá počet liků.

Je něco, co bys chtěl ještě říct??
Hrozně bych chtěl vyhrát Slavíka v kategorii objev roku. Myslím, že v tuhle chvíli je to poslední možná uznatelná příčka ohodnocení společnosti z hlediska hudby. Jsem na blacklistu některých rádií a televizí. Dělám na internetu a šíří se to přes lidi, kterým se snažím věnovat, oni se pak věnují třikrát víc mně. Dost lidí mě kreslí, což vzniklo docela zvláštně. Když jsem dal na zeď svůj obrázek s mým obličejem, všimli si toho další lidi a minimálně jednou do týdne mě někdo namaluje. Malovaly mě děti ve škole, toho jsem si hodně vážil, výkresy mám ještě doma.

Setkání probíhalo v pražském paláci Akropolis

Setkání probíhalo v pražském paláci Akropolis.

ŘÍKÁ SE O NĚM…

…že je neuvěřitelně milý.

Že je galantní, že dokáže jednu myšlenku rozvést do dvaceti vět, že ochotně komunikuje s fanoušky, že je pokorný, že je veselý… A je to pravda, jenomže někdy může působit opačným dojmem. Když před vámi sedí a podává vám ruku, kterou si předem utře, nechá si ujet metro, aby počkal, až přijede to vaše, tykání vám nabídne už po telefonu a představí vás všem, které ten večer potká, nemůžete se zbavit pocitu, že před vámi sedí opravdový gentleman. Jeho specifický humor někoho pobaví, jiný si ho však může vzít osobně. Je těžké poznat, kdy je ironický a kdy vážný. V jednu chvíli se s ním smějete, druhou jen nevěřícně hledíte. Vlastně mě dostal už ve chvíli, kdy otevřeně hovořil o své minulosti. Když ho poznáte a naladíte se na stejnou notu humoru, je z něj skvělý společník.

Categories: Rozhovory

1 Comment

  • MirekC napsal:

    Objevil jsem právě tvoje stránky, jsou mimochodem úžasné.
    Začal jsem také koketovat s WordPress -em. Zatím se s tím tvrdě peru, takže budeš mou velkou inspirací.
    Prosím, jestli budu chtít s něčím poradit můžu se na tebe lehce obrátit?

Napsat komentář